Cestovní agentura Štefi Tour Chotěboř

Indonésie 2003

Parta dobrodruhů ve složení šesti chlapů Dalibor, Franta, Petr,Roman, Venca a Vlasta se v tento zimní čas vydává do jedné z nejkrásnějšíchzemí světa - Indonésie. Chceme navštívit ostrov Bali, který je v „top ten"nejkrásnějších ostrovů zeměkoule a ostrov k němu přiléhající, okouzlujícía přesto tak odlišný Lombok a ostrůvky Gili.
Na této 18-ti denní cestě se budu snažit psát deník, který Vám čtenářům může přiblížitnaše putování po Indonésii, zážitky a praktické rady.

Vlastimil Štefánek

28.2.2003
15:40 hod. odlet z Ruzyně - Praha - Paříž. Klidný let, jednou byla lehčí turbulence. Za 1 hodinu 45 minut přistáváme na letišti Charles De Gaulle v Paříži. Máme 2 hodiny času, tak ho trávíme v bufetu na letišti. Chodí nám první SMS z domova a dozvídáme se, že právě byl zvolen prezident ČR ve 3 kole - Václav Klaus! Oslavíme nového prezidenta, každý dvěma Heineckeny, 1 pivo - 3,60 EU! Pařížské letiště je rozlehlé, betonové, nehezké na pohled, odbavení proběhlo bez problémů a dlouhých obstrukcí! Náš velký Boeing se vznesl. Každý z nás má v sobě trochu mražení, obvzlášť ti kteří letí poprvé! Sedíme 3 až 4 řady před velkou obrazovkou, která promítá aktuální informace o naší poloze, rychlosti, výšce, teplotě. Také každý cestující má před sebou v sedačce zabudovanou malou obrazovku, kde si může navolit několik TV filmů, hudebních žánrů, her a další výběr z různých oblastí dle zájmu.

1.3.2003
Přibližně po 1hod. 30 min. jsme měli dobrou večeři, alespoň mě chutnala, předkrm-uzený losos s těstovinami a zeleninou, večeře-kuřátko se zeleninou, opékané brambory, desert, pečivo.Asi po 5 hod. letu letíme nad Iránem a kousek od Iráku! Cítíme trochu nebezpečí, které se může stát pod námi, ale když se rozhlédnu po letadle tak skoro všichni spí, i personál, tak se uklidním a cítím se bezpečně, stejně tak i moji kamarádi! Protože už nás nudí dívat se na TV nebo poslouchat hudební stanice, většina z naší party opouští svoje sedadla a postáváme na chodbičkách u toalet a minibaru ze kterého personál obsluhuje pasažéry. Popíjíme whisky s kolou a ledem, kecáme a tlacháme o všem možném, cesta nám aspoň trochu rychleji utíká. Whisky nás některé zmohla, takže se vracíme zpět na svá místa a usínáme po 24 hodině! Probudil jsem se kolem 7hod. našeho času, když se dívám na mapu jsme těsně před Malajsií. Dostáváme druhé jídlo, můžeme si vybrat ze 3 jídel, dávám si kachnu se zeleninou, opékané brambory, vařené jablka, třešně, palačinka, pečivo. Mezipřistání máme v Singapuru, asi 1hod. 30 minut trávíme v airport hall, vyšli jsme také ven a tam bylo jako v prádelně, pod mrakem, teplý, vlhký větřík, okolo 32 stupňů! Odlétáme z krásného letiště v Singapuru 16:15hod. a okolo 17 hod. místního času (u nás je o 7 hod. méně) přelétáme na jižní polokouli, nikdo z nás ještě na jižní polokouli nebyl. Je to pro mě obrovský zážitek! Venku je -47 stupňů celsia, letíme ve výšce 11.277m, 855km/h. Další jídlo, pečivo, koláč, máslo, v housce je chutné mleté maso se špenátem - je to chutné!Konečně přistáváme v Jakartě na Jávě, je 18hod. (u nás je o 6hod. méně), je tu jako v prádelně, asi 30stupňů, pod mrakem. Vyměňuji si 30USD - 258.000 Indonéských Rupií (IDR), kurs 1 USD - 8600 až 8800 IDR. Letiště je velké, překvapil mě pořádek a čistota. Sundáváme kalhoty a oblékáme kraťasy, sandále a trička. Smlouváme Taksi (taxi), smlouvání ceny nám zabere skoro hodinu, chceme dovézt na hlavní Bus station, nakonec se domluvíme na 15USD, autobusové nádraží je vzdáleno asi 60kmod letiště. Dorazili jsme na Bus station a okamžitě se nás ujímají místní domorodci, všichni jsou až moc ochotní, usměvaví a na všechno mají spoustu času. Venku je již tma, zamračeno, asi bude pršet. Náš autobus, kterým se chceme posunout po ostrově Jáva směrem na východ je poměrně zachovalý, aspoň teď v tomto přítmí nám to tak připadá. Autobus je s toaletou (nášlapnou), klimatizací, TV která nefunguje a sedačkami, které jsou zprvu pohodlné! Smlouváme cenu (asi 20 minut), 6 osob - 80USD - cca 500km, chceme se dostat do města Semerang. Odjíždíme až po 1hod. čekání v autobuse, protože místní dohazovači shánějí cestující do autobusu, dokud nebudou obsazeny všechny sedačky!Během našeho čekání před odjezdem se nám různí místní prodavači a překupníci snaží vnutit vše od pití, jídla až po hodinky, hračky,časopisy a další tretky. Konečně odjíždíme v 22:30 hod. z obrovské Jakarty. Venku se přehání bouře a občas sprchne, je vlhký, teplý vzduch. Autobusová linka jede až do města Solo (Surakarta). Většinu dlouhé cesty prospíme, ale ještě předtím jsme se posilnili zásobami alkoholických nápojů dováženými z domova.

2.3.2003
V noci byly tropické lijáky doprovázené bouří, až nám zatékala voda skrz netěsnosti do busu. V 8:00 hod. ráno je již město Semerang na dosah. Jedeme stále směrem na východ, na levé straně vidíme Indický oceán, projíždíme krásnou přírodou, plnou vysokých kokosových palem, skoro všude kam se díváme z jedoucího autobusu vidíme jak místní lidé pěstují na rozsáhlých polích rýži, cukrovou třtinu, cestou vidíme také mnoho vzrostlých stromů kaučukovníku, vidíme banánovníky obalené svými plody a také stromy ze kterých se vyrábí korek. Přes skla autobusu cítíme jak rovníkové sluníčko rozpálilo své paprsky, začíná krásný jasný den. Cestou jsme měli kratší pauzu na občerstvení, všichni jsme si objednali instantní polévku v kelímku, byla s nudlemi, myslím že podobnou lze koupit i u nás v ČR. 6 x polévka = 30.000 IDR. Po chvilce jízdy nám vypověděl službu náš autobus. Řidič se snaží marně nastartovat, ale zatím marně, bez klimatizace je v autobuse velké vedro! Jdu se podívat na venkovní přírodu, jsem překvapen, venku je ještě větší teplo než v autobuse. Po zhruba 15 minutách náš řidič opravil bus a jedeme dál. Během cesty mám možnost vidět mnoho z Jávské přírody - velmi mě fascinuje množství zeleně, hlavně banánovníky obsypané žlutými banány, které jsou o polovinu menší než jsem zvyklí kupovat v ČR, velikost předčí sladší chutí. Banánovníky jsou vidět skoro všude, u každého domku, chatrče nebo ve volné přírodě.Indonésie je na první pohled, dle mého mínění vyspělejší než mnohé země severní Afriky, které jsem mohl poznat. Určitě to bude hlavně svoji výhodnou rovníkovou polohou, která zaručuje dostatečné množství vláhy pro pěstování různých zemědělských produktů. Indonésie má kolem 200miliónů obyvatel (většina žije na Jávě) a téměř nikdo zde nehladoví, což je podstatný rozdíl v porovnání s Afrikou. Nikde nejsou vidět žádné výškové budovy, většinou jsou zde pouze přízemní, nebo jednopatrové domky, a to z důvodu zvýšeného nebezpečí zemětřesení.Na rýžových polích jsou vidět pouze ženy, ve svých typických Indonéských (bambusových) pokrývkách hlavy.Bohužel nás bus v Semerangu (2 milióny obyvatel) nevyložil. Přes toto město jsme jeli skoro 1 hodinu. Pokračujeme směrem na jihovýchod na město Surakarta, cesta z Jakarty do Surakarty (Soto) nám busem trvala 12 hodin! Na autobusovém nádraží nám pomáhá místí rodačka, která uměla slušně anglicky a zprostředkovala nám spojení busem do města Surabaya. Na nádraží je spousta místních domorodých lidí, kteří čekají na své spoje, nebo různých prodavačů a tzv. zprostředkovatelů všeho!!! Na nádraží jsme trochu zmokli, protože se přehnal tropický liják.Smlouváme cenu busu do města Surabya, domluvíme se na 32USD pro 6 osob a 15.000 IDRza zprostředkovatele. Při placení dávám zprostředkovateli 50.000 IDR, domlouváme se, že mi vrátí 35.000 IDR, na chvilku se otáčím na kluky a mezitím „dohazovač" mizí v davu ostatníchlidí, kterých se tu hemží jako housenek!Toho dohazovače jsem si zapamatoval a naštěstí potkal u našeho autobusu,musel jsem na něj hlasitou angličtinou křičet aby mě vrátil dohodnuté peníze, ale nechtělo se mu, stále něco mumlal ve svém jazyce, zajímavé, před chvilkou mluvil ještě slušně anglicky! Viděl jsem, že má v ruce 30.000 IDR, tak jsem mu je vzal a mizíme v našem buse. Jsme promočení, ale šťastní že jsme z tohoto nádraží pryč!!!Náš další bus je nejlepší po celé naší cestě po Jávě, čistý, klimatizovaný, každý máme 2 sedačky k dispozici, konečně více místa pro cestování.Do našeho busu opět naskočili prodavači všeho od jídla a pití. Kupujeme vodu, kešu oříšky,mandarinky a ovoce ve tvrdé slupce, které nikdo z nás nikdy nejedl, chuť trochu připomínala naší kedlubnu, ale s měkkou dužninou. 19:00 hod. přijíždíme do velkého města na severovýchodě Jávy - Surabya. V nádražní hale jdeme na večeři, cestou nás nahánějí místní prodejci autobusových nebo lodních linek, nedávají nám oddech ani při jídle. Dáváme si kuře se směsí z křepelčích vajíček, zeleniny, nudlí a rýže, zalité ostřejší štiplavou, ale chutnou omáčkou. K pití každý kolu, do zásoby vodu v plastikových lahvích na další cestu, platíme 67.000 IDR za všechny. Po první Indonéské večeři smlouváme cenu jízdenky do Denpasaru na Bali. Místní prodejci, chtějí 80.000 IDR za 1 osobu,můj smluvní talent dokáže snížit cenu na 60.000 IDR/osoba (cca 7USD/osoba). Přesně nevím kolik to může být km, ale dozvěděl jsem se od místních, že to bude cca 8-10hod., z toho trajekt mezi Jávou a Bali cca 1 hodinu.

3.3.2003
3:30 hod. náš bus najel na trajekt, čekáme na více vozidel, které se chtějí dostat na Bali až zaplní trajekt.5:00 ostrov Bali, svítá pokračujeme busem, směrem do Denpasaru. Nádherná příroda lemuje naši silnici, vysoké palmy, vesničky s domy, které mají bambusové střechy pokryté palmovými listy.Na levé straně jsou vidět vysoké Balijské hory ve vnitrozemí.Skrz zavřený bus cítíme exotiku která na nás dýchá každým okamžikem. Jsme unaveni, ale plni očekávání.7:00 přijíždíme do hlavního města Bali Denpasaru na hlavní autobusové nádraží.Snažíme se najít banku, kde si chceme vyměnit peníze na domácí měnu. Po delším hledání a procházce rušným městem za neustálého nabízení dopravy od místních taxikářů nacházíme konečně banku, za pomoci místních ochotných lidí. Ranní sluníčko v Denpasaru je již velmi ostré a může být kolem 30 stupňů ve stínu. Většina z naší cestovatelské skupinky čeká na naše dva kamarády kteří mění peníze v bance.Denpasar má v současné době kolem 300.000 obyvatel a je hlavním a nejlidnatějším městem na ostrově Bali. Na ostrově Bali žije 95% hinduistů a pouze 5% muslimů, z těchto 5% muslimů je 50% extrémistů a 50% konzervativních. Extrémisté na Bali dělají problémy, místní domorodci mají podezření z teroristického útoku na diskotéce v loňském roce, kde zahynulo více než 200 zahraničních turistů, většinou Australanů. Později se dozvíme od místních příjemných lidí, že tito extrémisté byly určitě ve spojení se známou teroristickou organizací Al-Kaida. V porovnání s ostrovem Bali žije na velkém ostrově Jáva 90% muslimů a pouze 10% hinduistů, ostrov Jáva z kterého jsme přijeli má také největší hustotu obyvatel.Žije zde přibližně 80% obyvatelstva z celé Indonésie.Čas na Bali se posunul o 1 hodinu kupředu v porovnání s Jávou, celkem o 7 hodin vpřed proti středoevropskému času.Po výměně USD za Indonéské Rupie, se z nás stávají milionáři. Každý z nás vlastní kolem 2mil. IDR !!! V centru města smlouváme Taksi za 300.000 IDR za všechny a vydáváme se na severovýchod do malého, klidného turistického městečka Padagbai.Toto městečko je dopravní spojnicí s ostrovem Lombock východně od Bali, jezdí zde pravidelné lodní spoje a trajekty.Padangbai se nachází v malebném zálivu, kde je mnoho rybářský loděk, obchůdků, dále potápěčská centra, venkovní restaurace a hospůdky, které jsou přímo na pláži, nebo oddělené pobřežní komunikací.Samotné městečko leží přímo u krásné písčité pláže s bílým pískem a pozvolným vstupem do moře (Indického oceánu).Ihned po příjezdu si všichni dopřáváme chlazené pivo Bintang, obsah 0,65 l, láhev za 11.000 IDR (cca 35 Kč), jsme vyprahlí a pivo Bintang (typ Pilsner Urquel) nás osvěžilo.Potkáváme jen velmi málo bílých turistů, asi mají strach z teroristických útoků, nebo války v Iráku, která je na spadnutí. I místní potvrzují, že po podzimním teroristickém útoku turistů rapidně ubylo a mají obavy z vývoje turismu na Bali a Indonésii.Balijci jsou usměvaví, přátelští a vstřícní lidé, kteří se snaží vyplnit skoro každé Vaše přání.Ne nadarmo se říká, „v Indonésii nikdy nebudete sami".Netrvá nám dlouho a ubytujeme se v penzionu (kategorie 2 hvězdičky), asi 100m od oceánu.Cena je pro nás teď příznivá, domluvíme se na 35.000 IDR/1 noc/1 osoba ve dvoulůžkovém pokoji s vrtulovým větrákem a se snídaní (káva, placky, čerstvé ovoce). První den pobytu v Padangbai (Penzion Dexwi), po značné očistě našich špinavých těl, jdeme na pozdní oběd do hospůdky, která se nachází 10m od moře. Každý si vybere dle své chuti, objednávám si polévku, kuřecí vývar s nudlemi, chilli kuře, rýži a zeleninu, popíjíme oblíbené pivo Bintang, nebo minerální vodu.Orientační ceny: Pivo Bintang-velké 0,65 l - 11 až 13 tis. IRU,malé 0,33 l - 6 až 8 tis.IRU, láhev vody 1,5 l - 5 tis. IRU. Zavádíme systém společné kasy, každý dává 200 USD, společné peníze obhospodařuje Dalibor, samozřejmě je mění na Indonéské Rupie.První den odpoledne jdeme šnorchlovat do zátoky na překrásnou pláž Bias Tugal Beach, bohužel jsou velké vlny, voda je částečně zkalená pískem, který vzdouvají vlny.Společně ještě posedíme v místní restauraci na břehu této krásné pláže a protože jsme všichni unaveni, jdeme brzy spát.

4.3.2003
Ráno po snídani, kolem 8:30 hod. jdeme do kanceláře pod naším ubytováním, kde se nacházíEquator Dive Pro (potápěčské centrum). Půjčujeme si potápěčskou výstroj a najímáme instruktory potápění. Každý z nás má v ceně 40USD 2 ponory s profesionálním instruktorem potápění a oběd na závěr.Kluci jeli motorovým člunem přímo k místu hloubkového potápění, které se nazývá Small Island. Protože, jsem se nikdy hloubkově nepotápěl, zůstal jsem v Padang Bai na pláži, kde absolvuji začátečnický kurz s profesionálním instruktorem, jmenuje se Boby.Kurz trval přibližně 2 hodiny, Boby mě naučil vše důležité o potápění s bombou a chování pod vodou ad. Poté jsme jeli na motorové plachetnici s vahadly na místo Blue Lagoon, kde se již moji kamarádi chystali ke svému druhému ponoru za tento den. Teplota vzduchu je 33 stupňů a teplota vody 28 stupňů Celsia. Potápím se společně s Bobym přibližně až do hloubky 15 m, v bombě mám 200 Barů vztlačeného vzduchu, tato kapacita vzduchu vydrží dobrému potápěči cca 45 minut, mě jako začátečníkovi pouze 20minut! I přesto je to pro mě nový, vzrušující zážitek, vidím nádherně zbarvené korály (stromovité, houbovité), mořské sasanky, hvězdice, velké množství malých i větších pestrobarevných ryb a v dáli se mihli malí útesový žraloci, dle mého instruktora Bobyho, který se ode mě nehnul na více jak 3m. Toto místo mě velmi nadchlo, v Blue Lagoon je možné se potopit až do 25 m hloubky, je zde krásná korálová zeď. Po příjezdu zpět do Padang Bai, jdeme na oběd který máme v ceně potápění, připravili pro nás vaječnou omeletu, rybu, rýži, zeleninu a ovocný salát.Před obědem Dalibor zjišťuje, že postrádá 100USD, které měl na motorovém člunu při potápění uložené v peněžence a v batohu s ostatními penězi, které byly společné. Bohužel se nepodaří zjistit kdo je odcizil. Z posádky člunu pravděpodobně nikdo,musel to být někdo z dalších pár turistů, kteří se potápěli společně s námi.Odpoledne trávíme ve vlnách Indického oceánu, kde opět šnorchlujeme a odpočíváme na pláži Bias Tugal. Večer posedíme v jednom z malých warungů (hospůdek) na stejné pláži, pouze 50m od moře. Po půlnoci začalo vydatně pršet..

5.3.2003
Ráno byla po dešti oblačnost, ale již nepršelo. Snídáme a posedíme na terase v patře našeho ubytovacího zařízení, které je umístěno ihned za Equator Dive cenrem, naše pokoje jsou dvoulůžkové, standardně vybaveny koupelnou s toaletou a umyvadlem,čisté a udržované.Na stropě je vzduchový ventilátor, který plně dostačuje k svěžímu vzduchu na pokojích. K snídani objednávám u pokojské vaječnou omeletu se zeleninou, ovocný talíř, kávu a nebo čaj.Po snídani jdeme na druhou stranu Padang Bai, směrem doleva, pěšinou přes Pura Silayukti k malé bílé zátoce nedaleko Blue Lagoon. Voda je v ní překrásně čistá, je tu málo lidí, asi 10-15 s místními, jsou tady také Evropané. Je tu báječný klid, šnorchlujeme, jsou vidět krásné korály a pestrobarevné rybky.Na pláži je bílý písek, jen po obou krajích zátoky je černý, jsou tu také lávové kameny a útesy. Je oblačno až polojasno, ale slunce které prosvítá přes mraky je zrádné a pěkně připaluje naše těla. Za námi jsou vysoké palmy kde v korunách zpívají ptáci a na břeh narážejí a duní vlny Indického oceánu. Mezi hrátkami ve vodě a šnorchlováním relaxujeme a stavíme různé stavby z bílého písku (např. hrady, želvu, atd.). Teplota vzduchu se výrazně nemění, je okolo 33 stupňů Celsia ve stínu a vysoká vlhkost. V této zátoce je velmi příjemná hospůdka ve stínu palem a dalších listnatých stromů, nachází se těsně nad pláží a tak zde máme oběd. Pochutnávám si na ostré nudlové polévce a zeleninovém salátu se zálivkou (celkem 13.000 IDR - levné!).Celkový účet za oběd platíme ze společných zdrojů.Z pláže jsme přišli kolem 17hod. a po osobní hygieně vyrážíme na naší oblíbenou pláž Made(Bias Tugal Beach), kde máme připravenou a slibovanou kuřecí párty (grilování). Personál hospůdky se nám pečlivě věnuje, protože nikdo z dalších hostů mimo nás tady není.Grilovaná kuřata jsou chutná, jako příloha rýže, hranolky, zelenina a různé druhy koření.

6.3.2003
Někteří z nás vstáváme velmi brzo ráno, ve 04:00hod. a účastníme se ranního rybolovu místních rybářů na tresky. Opět vyrážíme na motorových plachetnicích s vahadly, jedeme ve třech plachetnicích, v jedné z nich ve trojici a ve dvou dalších po dvou lidech, vždy včetně rybáře.Rybáři asi po 1 hod. jízdy na širé moře zastavují a nahazují sítě,mají na to již svůj vyzkoušený systém, poté spouštějí do vody dlouhý vlasec na kterém jsou navázány ve stejnoměrných délkách od sebe krátké vlasce jako past pro tresky. Během rybaření se pomalu rozednívalo, což byl pro nás fascinující pohled na vycházející slunce a moře do nového dne pod rovníkem.Dnešním úlovkem by si rybář asi moc nevydělal na svoje živobytí, sítě byly poloprázdné a na vlasec ulovil většinu ryb (asi 30ks), které házel na dno plachetnice a ty se v posledních křečích svého života mrskali a některé stříkali krev ze svých tlamiček, které si poranily při zaseknutí se o vlasec. Rybáři v Padang Bai vyjíždějí na svůj rybolov každým dnem brzy ráno a vrací se kolem 8hod. ranní. Poté úlovek prodávají do restaurací na pobřeží, nebo dalším překupníkům. Dostávají za jednu tresku cca 1.000 IDR. (8800 IDR - 1 USD - 03/2002).Po ranním rybaření máme obvyklou snídani, vaječnou omeletu se zeleninou, bílý toustový chléb, kávu nebo čaj a ovocný salát z ananasu, papáji, melounů, banánů atd.Po snídani se již loučíme s městečkem Padang Bai. Odjíždíme trajektem z Padang Bai na ostrově Bali do přístavního městečka Lembar na ostrově Lombok.Trajekt slouží k přepravě osob i automobilů, odjezd je každé 2 hodiny v sudou hodinu. Cesta trvá 4 až 4,5hod. Lístky na trajekt jsme zakoupili za 15.000 IDR / osoba.Asi po 1 hod. jízdy vidíme asi 200m od trajektu delfíny, kteří skákali občas nad hladinu, nebo jim byly vidět hřbetní ploutve nad hladinou. Po chvilce co jsme spatřili delfíny, se výrazně zvětšili vlny, což mělo za následek rozhoupání trajektu a nepříjemné pocity v našich trávících ústrojích. Dnešní den a hlavně na trajektu je určitě 100% vlhkost vzduchu spojená s vysokou teplotou vzduchu. Je sice částečně pod mrakem, ale občas cítíme přes mraky rovníkové sluníčko, které má grády a sílu.Po 4 hodinách plavby trajektem přijíždíme do přístavu Lembar na ostrově Lombok.V přístavu nás vítá nápis Welcome to Lombok.Ostrov Lombok je o něco menší než Bali,měří 80 kilometrů krát 70 kilometrů a je příhodně rozdělen do tří zeměpisných celků. Horským a vyprahlým severním oblastem dominuje hrůzu nahánějící horský masív Gunung Rinjani. Se svými 3.726 metry je třetí nejvyšší horou v Indonésii a až do roku 1994 se mělo zato, že je nečinnou sopkou. Na jih od tohoto masívu jsou střední roviny, široké asi 25 kilometrů, tyto roviny jsou nejproduktivnější zemědělskou oblastí. Ještě dále na jih je opět pásmo nízkých ostrovních hor, vysokých asi 500 metrů přecházející v široké zátoky a bílé písky jižních pláží, k nimž je nejlepší přístup z Kuty, ubytovacího střediska ostrovního jihu a nejoblíbenějšího místa pro surfování na ostrově. Při pobřeží Lomboku se také v těchto místech nachází několik skupinostrovů. Nejznámějším turistickým místem je trojice ostrovů Gili (Trawangan, Meno a Air) u severozápadního pobřeží a již dlouho se těší oblibě pěších turistů, kteří hledají moře, slunce a dlouhé písčité pláže v prostém prostředí. A jsou to právě ostrovy Gili, které jsou naším dalším cestovatelským cílem.V přístavu Lembar smlouváme taxi, chceme se dostat co neblíže k ostrovům Gili, které jsou severozápadně od ostrova Lombok.Podaří se nám bez velké námahy sehnat odvoz tranzitem z Lembaru do naloďovacího přístavu pro ostrovy Gili - Bengsalu.Domluvíme se s místním majitelem transitu na ceně 70.000 IDR za 6 osob.Vyjíždíme směrem na sever přes hlavní město provincie Západní Nusa Tenggara - Mataram, dále jedeme kolem Senggigi západního turisticky navštěvovaného střediska.Náš transit projíždí vnitrozemím nedaleko pobřeží, vysokými horami, posetými kokosovými palmami a mangrovovými stromy.Cesta je někde velmi příkrá, úzká s nepřehlednými zatáčkami a prudkými srázy. V horské oblasti pozastavujeme v zatáčkách aby mohli projet vozidla v protisměru a spatřujeme místní malé opičky v rodinných klanech. Jsou nebojácné a zvědavé, sledují naše projíždějící nebo stojící vozidlo a viditelně po nás žadoní něco na zub. Házím jim z otevřeného okénka žvýkačku a jedna z malých opiček ji chytá ve vzduchu a ihned strká do zubaté tlamičky. Okamžitě se ostatní sbíhají a chtějí po nás další laskominy. Jednu z dalších zastávek jsem využil k focení další tlupy divokých opic.V 16:30 hod. přijíždíme do Bangsalu na severozápadním pobřeží, z kterého jsou již vidět ostrovy Gili. Smlouváme s místními převozníky transport na ostrov Gili Trawangan.Na počátku našeho smlouvání v anglickém jazyce nám nabízí výhodnou cenu za převoz 6 osob - 160.000 IDR! Asi půl hodiny nám zabere tvrdé smlouvání až se dostáváme na cenu 65.000 IDR, s kterou souhlasíme a to hlavně z časových důvodů.Upozornění: na obou koncích lodního spojení si zamokříte nohy skoro až po kolena, protože lodě a čluny zakotví na mělčině a zbytek musíte s batohy přebrodit! Již v přístavu potkáváme mladého muže, který je původem z Rumunska, dnes již má trvalébydliště v Kanadě a po většinu roku cestuje po celém světě. Poznává různé způsoby života domorodých lidí a přírodních krás naší planety. Jeho vzhled je pro nás i pro místní domorodce mrazivě zajímavý. Má prodloužené ušní lalůčky, pravděpodobně od nějakých těžkých náušnic, které již nenosí a také jeho kůže na celém těle nese stopy po tetování neznámého domorodého kmene! Ve volné chvilce po našem smlouvání o převoz na Gili Trawangan nám tento Kanaďan říká, že standardní cena za převoz se pohybuje kolem 5.000 až 7.000 IDR za osobu (kyvadlová doprava) Bohužel se nedá nic dělat, již máme zaplaceno a je také pozdní odpolední hodina, kdy bývá zvykem, že cena za převoz bývá vyšší, než v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy je provoz mezi pevninou a ostrovy četnější.Ovšem skutečné výjezdy jsou nevypočitatelné.Po nastoupení na motorovou loď čekáme ještě asi 15minut než se naplní ostatními, hlavně domorodými cestujícími. Vzdálenost mezi pevninou a Gili Trawangan je kolem 4 kilometrů a nám to zabralo necelou půl hodinku jízdy motorovou dopravní lodí.Gili Trawangan - největší z ostrovů se 700 místními obyvateli, leží od pevniny nejdál a přitahuje největší počet návštěvníků. Dopravu na tomto ostrově provádějí drožky cidomo (koně s bryčkou), nebo si můžete zapůjčit jízdní kolo.Gili Trawangan je více kosmopolitním ostrovem, je zde více Evropanů, což se nám zamlouvá. Hlavně východní část ostrova je doslova poseta mnoha stylovými restauracemi v Indonéském stylu a četnými možnostmi k ubytování.Ubytováváme se v bungalovu asi 200m od moře, nazývá se SederHana. Pokoje jsou tří lůžkové s oddělenou toaletou, sprchou a ventilátorem na stropě. Jsou zde také sítě proti moskytům. Pokoje jsou překvapivě čisté.Domlouváme se s majitelem na velmi nízké ceně za ubytování, pouze 10.000 IDR za noc, 3 lůžkový pokoj, bez snídaně (cca 35 Kč)!!!Dozvídáme se, že jsou zde bungalovy a penziony i za 100.000 IDR za noc se snídaní, které jsou luxusně vybaveny, i v Evropském stylu, s tropickou vegetací v zahradě, bazénem atd.Po ubytování a osobní hygieně jdeme na večeři. Sedíme v restauraci na krásném vyvýšeném místě pod bambusovým přístřeškem, zastřešené palmovými listy, asi 5 metrů od průzračně čistého moře. Objednáváme si pivo Bintang a poté přecházíme do rybí restaurace pod širým nebem a pochutnáváme si na první večeři na ostrově. Dávám si smažené kalamáry s rýží, míchaným zeleninovým salátem a s nezbytnou chili zálivkou.

7.3.2003
V pátek ráno jdeme na sever po pobřeží na snídani do restaurace na bambusových kůlech. Sedíme na vyvýšeném místě. Objednávám si nudlovou polévku a ovocný salát. Místní domorodci nám při snídani hrají na kytaru indonéské a evropské písničky v angličtině.Na tomto místě se zdržujeme až do 12 hodin, protože se zatáhlo a začalo hustě pršet.Po poledni se počasí vylepšilo jakoby mávnutím proutku a nebe se rozjasnilo do azurové barvy. Vydáváme se na obchůzku kolem celého ostrova. Po cestě po krásné bílé pláži sbíráme vyplavené škeble, bílé a modré korály.Na dvou místech šnorchlujeme a užíváme rovníkového sluníčka. Občerstvujeme se v typicky Indonéské restauraci a fotografujeme zajímavé domorodé příbytky. Po naší cestě kolem ostrova Gili Trawangan obdivujeme vysoké kokosové palmy, eukalypty, kaktusy a další tropickou zeleň v ostrovních zahradách.Procházka kolem ostrova, měřícího na délku necelé 3 kilometry a v nejširším místě dosahuje pouhých dvou kilometrů, trvá maximálně 3 hodiny. Po dnešním nádherném výletě kolem ostrova nám značně vytráví a tak zůstáváme v jedné z mnoha místních restaurací na pláži a pochutnáváme si na místních specialitách.

8.3.2003
Dnes si kupujeme výlet lodí s průhledným dnem a chceme absolvovat výlet kolem dvou zbývajících ostrovů, Gili Air a Gili Meno (120.000 IDR - 6 osob). Z Gili Trawangan odjíždíme ještě s dalšími turisty v 11 hodin dopoledne. V těsné blízkosti břehů na obou ostrovech se věnujeme šnorchlování v mělkých vodách, kde někteří z nás spatřují mořské želvy a mnoho dalších mořských živočichů a rostlin. Na ostrově Gilli Meno máme pauzu na oběd a poté nám místní domorodé ženy nabízejí různé výrobky ze dřeva, mušlí, kostí atd. Jedná se hlavně o náramky, řetízky a pestrobarevné sarongy (hedvábné šátky).Každý z nás si kupuje nějaký ten suvenýr nebo suvenýry a odnese hezkou vzpomínku na příjemné chvíle odpočinku na Gili Meno.Z krásného výletu lodí kolem ostrovů se vracíme v 16 hodin a určitě tento výlet můžeme doporučit všem dalším návštěvníkům těchto ostrovů. Dnešním večerem se již loučíme s klidnými a doslova bohémy vyhledávanými ostrovy Gili, a to hlavně ostrovem Gili Trawangan, kde jsme strávily nejvíce času (2 noci). Na těchto ostrovech nezavadíte o žádného policistu natož na policejní stanici. Také proto Vám skoro v každé restauraci nabídnou jointa bez jakéhokoliv strachu a respektu před Indonéskou policií nebo zákony.Je to zde běžné a můžete zde potkat i turisty, kteří vyjíždějí ze svých zemí hlavně pro tuto volnost, která zde opravdu existuje.Přibližně v 18 hodin jsme již opět v Bangsalu na Lomboku a dalším cílem naší cesty je vnitrozemí severního Lomboku. Bereme si taxi a vydáváme se po severním pobřeží podél oceánu. Za městečkem Anyar se náš vůz stáčí do vnitrozemí. Od tohoto městečka již stoupáme do vyšší nadmořské výšky. Venku se stmívá a my postupně ztrácíme signál na svých mobilních telefonech, bude to pravděpodobně horským prostředím kolem nás.Projíždíme ještě několik vesniček, stále směrem na jih a zhruba po jedné hodině a půl cesty z Bangsalu přijíždíme do Senaru. Cenu taxi jsme usmlouvali z původních 125.000 IDR na 95.000 IDR. Místo našeho ubytování se nachází mezi vesničkami Batu Kog a Senaru, blíže Batu Kog na východní (levé) straně od silnice. Je to první ubytovací zařízení v této oblasti směrem od našeho příjezdu ze severu ostrova. Ubytovna se jmenuje Segara Anak, platíme místnímu majiteli 35.000 IDR za dvoulůžkový pokoj/noc. Pokoje jsou velmi jednoduše zařízeny, postele, sprcha se studenou vodou,malé umyvadlo, nášlapná toaleta. Po zemi běhají švábi a jiný hmyz! Je to naše nejhorší ubytování v Indonésii! Moc toho tady stejně nenaspíme, protože se chceme tuto noc vydat na noční a ranní výstup na okraj kráteru jezera Segara Anak pod sopku Gugung Rinjani.Od místních se dozvídáme, že většina ubytovacích zařízení je na podobné úrovni. Jen málo jiných je možná pohodlnější a čistší než to naše. Ve 21 hodin máme večeři v jídelně našeho pobytu.Domlouváme se s majitelem ubytovny na podmínkách cesty ke kráteru. Zajišťuje nám dva průvodce, kteří se jmenují Blue a Rony.Za možnost výstupu, jídlo, pití na cestu, nádobí, vařič, svítilny a průvodce platíme 500.000 IDR za 6 osob. Průvodci říkají, že se jedná o těžký, velmi náročný výstup! 12 km pouze směrem vzhůru!!! Při večeři, která také nepatří k nejchutnějším, slyšíme poprvé v Indonésii ještěrku Gekko, která svým typickým „kvákáním" - „ge-ko" příjemně osvěžila náš pobyt zde! Po večeři jdeme kolem 22 hodiny spát, protože vstáváme v 0:30 ráno!

9.3.2003
Výstup na okraj kráteru jezera Segara Anak (2.634 m).
Vstáváme kolem půl jedné hodiny ranní a ihned jdeme na malou snídani a poté se chystáme na výstup. Vycházíme všichni, společně s našimi dvěma průvodci pár minut po jedné hodině.Začínáme v pozvolném tempu, mírně stoupáme do kopce zatím po asfaltové silnici. Přibližně po 0,5 km odbočujeme do tropického lesa, kde pokračujeme po vyšlapané stezce. Každý z nás je vybaven svítilnou, bez které by se nedalo teď v noci existovat. Na radu místních máme oblečeny dlouhé kalhoty, jako ochrana proti možným pijavicím.Naši průvodci po odbočení s asfaltové silnice výrazně přidávají na tempu a tudíž se stává náš pochod fyzicky náročnější již v tento moment. Z důvodu nevolnosti a oslabení organismu nás asi po dvou hodinách opouští Dalibor. Společně s ním se vrací do místa našeho startu i náš průvodce a nosič Rony!Již je nás tedy pouze pět, s průvodcem 6. Ve chvíli kdy nás opustil Dalibor, začíná úsek cesty strmého, náročnějšího stoupání, přešlapování kořenů, kamenů a dalších nerovnost, které stěžují výstup. Za necelou další půl hodinku nás napodruhé opouští Franta, který je fyzicky natolik vyčerpán, že sestupuje směrem zpět. Bohužel pro něj již nemůžeme obětovat dalšího průvodce a tak Franta musí jít sám. Trochu máme o Frantu strach, protože je sám, ve tmě tropického lesa.Chce počkat až se rozední a poté najít cestu zpět do výchozího místa.Pokračujeme ve výstupu pouze ve 4 lidech. Roman, Petr, Venca, Vlasta a Blue - průvodce.Další úsek cesty je velmi náročný, začíná dokonce pršet a je velmi vysoká vlhkost vzduchu.Vystupujeme snad ještě strmější úsek cesty než ten předcházející.Chvilku odpočíváme na odpočinkovém místě č.II (tzv. plawangan) v nadmořské výšce 1.570 m. Nabíráme síly, občerstvujeme se, fotíme a snažíme si udržet dobrou nálady vyprávěním zážitků z tohoto výstupu. Na tomto odpočívadle se zdržíme asi 20 minut a pokračujeme dál. Jsou čtyři hodiny ráno.Po chvilce výstupu a pauze přestává pršet, únava je již velká, chvílemi jdeme jako roboti bez jediného slova nebo otočení. Kolem půl šesté hodiny ranní začíná mezi stromy prosvítat nebe, konečně svítá! Dostáváme se do oblasti lesa, který má již méně vegetace, nacházíme se přibližně ve dvoutisících metrech nad mořem. V tento moment výstupu již máme více odpočinku.Čím déle jdeme, tím více ztrácíme energii a vitalitu prvních kilometrů cesty.Kolem 6 hodiny ranní jsme došly k třetímu odpočinkovému místu (position III.), v nadmořské výšce 2.300 m. Nabíráme pitný režim z kupovaných pet lahví ve kterých máme pouze vodu. Cesta je opravdu vyčerpávající, někteří teď litují, že se vydali na 12 km výstup. Venca na nás chce na tomto odpočívadle počkat (position III.), vzdává to těsně před cílem! Chceme již odejít, ale navštíví nás volně žijící opice a drze po nás opět žadoní něco k jídlu. Venca se jich zalekne a díky opicím odchází na poslední úsek cesty s námi. Blue nám sděluje, že cesta bude trvat ještě jeden a půl hodiny! Postupujeme velmi pomalu, vymizely všechny stromy a kolem nás je již jen tráva, kameny. Musíme dávat pozor kam šlapeme, protože se tu objevuje rozpraskaná zem s lávovými potoky s velmi kluzkým podkladem. Děláme již zastávky snad na každých 30 metrech výstupu. Únava je pekelná! Ochlazuje se. Jestliže dole na cestě bylo kolem 25 stupňů C, tak teď je kolem 15 stupňů C. Již je vidět cíl našeho výstupu, ale v tento moment cesta vůbec neubíhá a občas už lezeme po čtyřech! Snad 200m pod vrcholem okraje kráteru mám velkou krizi, kterou jsem po krátkém odpočinku překonal a silou vůle se blížíme k vytouženému cíli.8:00 hod.Konečně!!! Nádhera!!! Po 7 hodinách výstupu s přestávkama se před námi otevírá fantastický pohled na obrovský kráter s majestátně se nad ním tyčící nejvyšší horu a sopku Lomboku Gunung Rinjani (3.726 m)!Jsme v nadmořské výšce 2.634 m na okraji kráteru z kterého je vidět překrásné tyrkysově zelenomodré jezero Segara Anak (Dítě moře) o rozměrech 8 krát 6 kilometrů. Na vzdálené straně uvnitř masivního kráteru je malý dokonalý kužel Gunung Baru (Nová hora), od roku 1994 činná sopka. V průběhu letních měsíců z ní vychází dým. Kocháme se nádherným pohledem na kráter, děláme fotografie jako důkaz, že jsme tu byly. Je tady poměrně chladno, odhadujeme kolem 10 až 12 stupňů C.
*** Od roku 1906 byla sopka Gunung Baru nečinná, ale znova se probudila k činnosti v srpnu 1994. Na několik týdnů byla hora uzavřena a objevily se obavy z velké katastrofy.Sama sopka Gunung Rinjani není aktivní od roku 1901, i když z ní v letech 1944 a 1951 vycházely obláčky dýmu. ***
Nezdržíme se zde ani ne půl hodiny a již se pouštíme směrem dolů. Na odpočívacím místě č.3 máme snídani a zároveň oběd. Blue nám na plynovém vařiči dělá chutnou polévku s nudlemi a zeleninou. Během našeho oběda a před ním si nacházíme zábavu krmením opic, které za námi přišly až k odpočívadlu.Cesta dolů je ještě o něco náročnější, hlavně co se týká zátěže na nohy, bolí!!!Sestupujeme opět do oblasti velkého tepla a vlhka, je to příjemnější než chlad, který byl ve vyšší nadmořské výšce.V tropickém lese fotíme zajímavé staré stromy, zaujmou nás 3 stromy, které se ve výšce 20m spojují v jeden. Houpeme se na liánách jak černé opice, které spatřujeme v korunách vysokých stromů ve spodním úseku naší cesty.Sestup nám zabral necelých 5 hodin a z toho 4 hodiny chůze.Po příchodu do našeho ubytování děkujeme „Bohu", že jsme vše zvládli ve zdraví! Unavení, ale šťastní, odpočíváme na terase před dveřmi našich pokojů a nebo přímo na palandách uvnitř.Loučíme se našimi průvodci, hlavně s Blue a také s našimi hostiteli v ubytovacím zařízení Segara Anak, v 17 hodin odjíždíme směrem do hlavního města Lomboku Mataram. Cesta ze Senaru do Mataramu nám zabere přibližně 2 hodiny jízdy, 90 km, platíme 200.000 IDR za taxi.Ubytujeme se v pěkném luxusním hotelu Sanguy (jalan Bunkarno 31, Mataram), ubytování typu bungalovů v indonéském stylu. Cenu usmlouváme ze 150.000 IDR za noc/dvoulůžkový pokoj s klimatizací, na 50.000 IDR/noc (cca 170Kč)!Pokoje jsou dvoupatrové, s krásným dřevěným nábytkem, bambusovými a ratanovými doplňky, odpočívárnou, pracovnou a toaletou se sprchou, která je přes venkovní chodbičku. Zatím naše nejlepší ubytování v Indonésii.Jdeme na večeři do hotelové restaurace a objednávám si kuřecí steak, hranolky a zeleninu, vypijeme 2 piva a jdeme spát.

10.3.2003
Ráno vstáváme až kolem 9 hodiny a pochutnáváme si na ovocném salátu a kávě.Poté se jdeme podívat do centra rušného města Mataram. Je tu skoro vše jako v Evropských velkoměstech, obchody, nákupní centra, např. Baťa, MC Donalds, KFC a další světoznámé firmy. Dnešní den, máme dnem odpočinku, protože mi nebylo dobře, rýma, kašel a zvýšená teplota, pravděpodobně následkem chladného počasí na G.Rinjani. Kluci si půjčují motorky a jedou se podívat do vnitrozemí za město do malých domorodých vesniček. Bohužel jsem se musel vrátit do hotelu a na pokoj, kde jsem si objednal horký čaj, vodu, ovocný salát a ulehl do postele. Moji kamarádi se vrátili z výletu na motorkách, kde zažili spousty dobrodružství a viděli krásnou přírodu a příjemné domorodé lidi. Mě se mezitím udělalo jakoby mávnutím proutku lépe. Večer společně vyrážíme taxíkem „Taksi" do města na večeři. Rozhodneme se zůstat v rybí specializované restauraci Artika. Pochutnáváme si na rybích specialitách a darech moře, které nám zde servírují na společných podnosech. V této restauraci, kde se nám moc líbilo se zdržujeme a vracíme se na hotel až po půlnoci.

11.3.2003
Po snídani vyjíždíme kolem 10:30 hod od hotelu Sanguy a opouštíme Mataram. Jsme rozhodnuti opustit Lombok a vrátit se zpět na Bali. Z Lembaru přejíždíme opět trajektem do Padang Bai na Bali (12:00 - Lembar - 16:00 - Padang Bai).Během plavby trajektem z Lomboku na Bali přes **Wallaceovu Linii, nás zastihl tropický liják, který trval skoro 2 hodiny. Skoro nás voda na horní palubě vyhnala o patro níž!Na trajektu si kupujeme od místních prodejců suvenýrů několik triček se symboly ostrova Lombok (cca 10 až 15 tis. IDR/ks). Máme hlad a žízeň, tak si kupujeme trsy čerstvých banánů, nudlovou polévku v kelímku a vodu.** Wallaceova Linie
Bali a Lombok jsou od sebe odděleny úzkým pásem vody o šířce 35 kilometrů - Lombockou úžinou. Hloubka vody dosahuje místy přes 1.300 m; úžinou probíhá pomyslná hranice zvaná Wallaceova linie, značící předěl mezi výskytem asijské a australské zvířeny v Indonésii.Na Bali a ostrovech na západ se vyskytují zvířata spíše z asijské pevniny (králíci, opice, tygři),zatímco zvířena na Lomboku a ostrovech na východ od něj je mnohem charakterističtější pro Austrálii a Novou Guineu (papoušci, vačnatci, ptakopysci a ještěrky).Po příjezdu do námi již známého Padang Bai smlouváme odvoz na sever, podél pobřeží Indického oceánu a poté Balijského moře až do malé vesnice Tulamben na východě ostrova.Domluvíme se s majitel zachovalého Jeepa o obsahu 2,5 l na ceně - 135.000 IDR.Řidič však viditelně nezná přesně trasu a tak lehce bloudíme po místních komunikacích.Vidíme nádhernou přírodu, projíždíme klikatými zatáčkami a na mnoha místech spatřujeme uhlazené kaskádovité terasy s propracovanými zavlažovacími systémy, kde Balijci pěstují rýži. Kolem a nad rýžovými poli jsou všude vysoké palmy a palmové lesy. V dáli jsme již také zahlédli dominantní nejvyšší horu celého ostrova Gunung Agung (3.142 m). Projíždíme místními vesničkami, které jsou viditelně na vyšší úrovni než na Lomboku. Vidíme domy od luxusních upravených vilek až po domorodá stará stavení z cihel, bambusu a palmových listů na střechách. Všude zde volně pobíhají psi, kočky, které se tady množí neskutečně rychle.Během cesty jsme zahlédli spoustu malých dětí ve stejnokrojích, které opouštěli školy a cestují domů autobusy, nebo po svých. Místní děti jsou velmi hezké, vzhledově výrazné a neustále usměvavé, stejně jako většina dospělých Balijců. V 18:00 přejíždíme do Tulambenu.Cíl našeho pobytu v Tulambenu byl již předem jasný.** České potápěčské centrum P. T. Deep Blue Studio. Podle propagační brožurky brzy najdeme toto centrum a pomůže nám také česká vlajka, která je pověšená přímo u vstupu.Konečně s někým jiným můžeme mluvit také česky. Vřele nás vítá pan Tomáš Jeglík, hlavní instruktor potápění a delegát v tomto potápěčském centru Deep Blue Studio, kterého je majitelem pan Jiří Hruška z Hrdějovic u Českých Budějovic, více na www.subaqua.cz.I ostatní čeští turisté, kteří zde tráví svoji exotickou dovolenou nás vítají a vyptávají na naše zážitky z cestování po Indonésii.Pan Jeglík se svojí manželkou paní Monikou Jeglíkovou, která se zde stará o klienty z České Republiky, nás ubytují a tento večer nám poskytují veškeré informace o možnostech potápění a dalších zajímavostech Tulambenu. Dozvídáme se, že je zde momentálně ubytováno patnáct českých turistů, kteří se zde pravidelně střídají ve 14 denních intervalech. Manželé Jeglíkovi tu jsou od prosince 2002 a mají zde být do prosince 2003. Moc se nám zde líbí!Po vstupu do potápěčského centra je místnost, kde je kompletní vybavení pro amatérské i profesionální potápěče. Když se vyjde po pár schodech výš, můžete skočit rovnou do udržovaného bazénu a osvěžit se. Kolem bazénu a za ním je posezení k relaxaci, venkovní jídelna, kousek opodál v budově kuchyně a další zázemí. První večer ještě posedíme ve stylové jídelně v tomto centru, která se nachází v prvním patře nad vstupní místností.Večeříme různé druhy ryb, tresky, barakudu s rýží, hranolky a zeleninou, vypijeme pár Bintangů a jdeme spát. Jsme ubytováni v bungalovech uprostřed krásné tropické zahrady, plné vegetace s nádherným výhledem na nejvyšší horu Gunung Agung (3.142 m).** Tulamben - malá vesnička Tulamben se nachází asi 10 km západně od Culiku a člověk by neřekl, že by mohla být vyhledávaným cílem návštěvníků z celého světa. Potopila se zde však americká loď Liberty, a díky tomu jde o nejoblíbenější místo potápěčů na celém Bali.Nedaleko od pláže se na východním konci nachází také podmořská korálová stěna, která spadá do hloubky šedesáti metrů a žije v ní neuvěřitelné množství ryb, včetně tak neobvyklých druhůjako jsou komety.

12.3.2003
Ráno je jako vymalované, slunečné počasí, jasno. Po snídani jdeme na místní pláž, vzdálenou od našeho ubytování v Deep Blue Studiu pouze 10 minut volné chůze. Chceme se potápět k vrakuamerické lodi Liberty. Půjčujeme si veškeré vybavení k potápění v Deep Blue Centru.Místní domorodé nosičky nám na pokyn z potápěčského centra odnášejí vzduchové bomby na ramenu, silné to ženy, jeden odnos za 1 USD! Dohodneme se na ceně za ponor (první ponor) na 20 USD/osoba. První jde pod vodu Dalibor, Roman, Franta a náš instruktor Milan.Čekám společně s Petrem na kamenitém, oblázkovém břehu pod vysokými palmami.Kamínky na plážích v Tulambenu jsou tmavé, lávového původu. Mezitím co se naši kámoši potápěli, přišli za námi místní prodavači a nabízejí nám různé upomínkové předměty z Bali.Kupujeme si dřevěné luky, šípy, flusačky a nádherně vyřezávané kosti s místními motivy.Společně s Petrem a Milanem jdeme pod hladinu. Postupně klesáme k vraku americké lodi, je to nádhera, kterou jsem pod vodou zatím ještě nespatřil. Velká hejna pestrobarevných ryb kterými proplouváme a oni zase kolem nás. Jsou zde rybky od malých až půl metrové, vidím rybu, která se nazývá Napoleon - je opravdu krásná! Vrak je již pokryt vrstvou měkkých korálů, místy spatříme i pár tvrdých korálů. Proplouváme různými zákoutími vraku, otvory a vyleká nás, nebo my jeho, metrová hrůzostrašná ryba - Kanic, je hrůzostrašný! Postupně jsem se společně s Petrem a Milanem(instruktorem) dostal do hloubky 24m což bylo pro mě skoro začátečníka dostačující a splnilo to mé představy nad očekávání. Výborně mě hlídal instruktor potápění Milan, který mi byl neustále za zády. Potápění v těchto vodách můžeme vřele doporučit dalším nadšencům a obdivovatelům, jako jedno z nejlepších na Bali. Odpoledne po obědě se Dalibor, Petr a Milan vydávají potápět na korálovou stěnu Sunrise do hloubky 40m pod hladinu. Ostatní se vydáváme šnorchlovat na Beach Sunrise. K večeři máme opět výborné rybí speciality a česnečku (česko-indonéskou). Krásný Den !!!

13.3.2003
Jdeme šnorchlovat nad vrak a pouze Dalibor odjíždí s Milanem-instruktorem na jiná místa, kde mají další ponory.Sluníčko dnes hodně pálí a proto je důležité se dobře namazat ochranným krémem s vysokým faktorem proti slunečním paprskům (později to poznal Roman). Šnorchlování nad vrakem bylo fajn až na velmi silné proudy, jeden z nich mě odnáší asi 300m dále a to i při používání ploutví.Naštěstí pouze podél břehu, stěží se dostávám zpět k pláži, kde máme naše věci.Odpoledne trávíme v pohodovém hotelovém bazénu. Vymýšlíme zajímavou, trochu bláznivou hru (soutěž), kdo vypije nejrychleji pod vodou hotelového bazénu malé pivo Bintang.Při této soutěži si užijeme hodně srandy a nakonec po dlouhotrvajícím boji vítězí Petr (15sec.)V podvečer se loučíme s příjemným personálem a prostředím tohoto potápěčského centra v Tulambenu a zároveň i s ostatními českými turisty. Předáme si kontakty a říkáme: Tak snad zase někdy příště nashledanou! Děkujeme - P. T. Deep Blue Studio!Dalším a zároveň posledním místem našeho pobytu na Bali má být Lovina na severu.Cesta z Tulambenu do Loviny nám zabere mikrobusem asi jeden a půl hodiny za 165.000IDRDo Loviny jedeme přes druhé největší město na Bali Singaraja. Přijíždíme sem až za tmy a ubytováváme se v hotelu Ray 1 za 20.000 IDR/noc dvoulůžkový pokoj.** Lovina - se rozkládá podél osmikilometrové pláže s tmavým pískem a zahrnuje 6 vesnic:Tukad, Mungga, Kalibukbuk, Kaliasem a Temukus. Místem našeho pobytu byl Kalibukbuk.Kaibukbuk je všeobecně uznáván jako střed lovinské oblasti a najdete zde většinu turistických zařízení, největší výběr ubytovacích možností a restaurací a je zde soustředěn i noční život, pokud ho tak lze nazvat. Lovina se stala proslulou ranními výlety, jejichž cílem jsou hejna delfínů dovádějících nedaleko pobřeží

14.3.2003
Ráno po snídani si půjčujeme 4 motorky (1 motorka-30.000 IDR/den) a odjíždíme na jih do vnitrozemí Bali. V Kalibukbuku odbočujeme doprava na hlavní silnici, směr Singaraja - Seririt a přibližně po půl kilometru odbočujem z této silnice doleva.Občerstvujeme se ještě v bufetu cestou a od této chvíle již jen stoupáme do kopců. Všude kolem nás se vyskytovala fantastická příroda, byla to pastva pro naše oči. Jedeme směrem na vesnici Gobleg a dále k jezerům Tamblingan a Buyan, kde se chvíli zdržíme a děláme fotografie jezer a za nimi vysokých hor.Od jezera Tamblingan pokračujeme na rozcestí doprava směrem na Munduk a zpět k pobřeží.Kocháme se na posvátném místě (hinduistickém chrámu) nad vesnicí, kde děláme opět fotky.Vracíme se zpět do Loviny (Kalibukbuku) na oběd. Po obědě vyrážíme opět na další výlet, přes Singaraju znovu na jih přes Sukasadu k vodopádům Gitgit. Z Loviny je to k vodopádům přibližně 25 km. Po příjezdu na parkoviště nám přidělí průvodce a vybírají zanedbatelnou částku za vstup, 3100 IDR/osoba.Ihned nás vítají mladé holčičky a snaží se nám prodat korále s mušličkami za 1000 IDR/ks.Každý z nás si zakoupí aspoň 1 kus. K vodopádům vede asi pětisetmetrová procházka ze silnice po vybetonované cestě lemované krámky s textilními výrobky a místními suvenýry.Skoro všem prodejcům slibujeme, že si koupíme jejich suvenýry až při zpáteční cestě.Konečně po delší době trvání procházky od hlavní silnice přicházíme k vodopádu Gitgit.Vodopád je jen asi 40 metrů vysoký, ale působí ohromujícím dojmem při pádu vody do hluboké tůně, kde si můžete i zaplavat. Pohled na vodopád byl velkým zážitkem a stal se ještě více ohromujícím v okamžiku, kdy začal hustý tropický liják, který zdvojnásobil hukot padající vody do hluboké tůně.Liják ustal až po jedné a půl hodině. Mezitím co vydatně pršelo jsme čekaly pod střechou pro turisty v místní postavené otevřené chýši.Na zpáteční procházce si každý kupuju více či méně suvenýrů z Bali. Procházka zpět se opět protáhne z důvodu, někdy nekončícího smlouvání o cenách našich suvenýrů. Místní prodejci se nám věnují opravdu dokonale a bylo vidět, že chtějí prodat, vydělat a bez smlouvání by to pro ně nebylo to pravé.Tak trochu zneužíváme nedostatek turistů na tomto místě, v tomto období a podaří se nám nakoupit suvenýry za velmi nízké ceny. Vrátily jsme se do Loviny a hotelu Ray 1 kolem 18 hodiny.Někteří jdou na oblíbené indonéské tělové masáže, které dělají místní ženy velmi kvalitně a levně (45 minut/cca 40 až 50 tis. IDR). Jdeme na poslední večeři v Lovině a zároveň na Bali.Sedíme v krásné restauraci na patře s pěkným výhledem a jmenuje se Arak Bali. Většinou si pochutnáváme na rybích specialitách a na závěr si poroučíme několik místních pálenek - Arak!Dnešní den byl opravdovým zážitkem po všech stránkách od krásné přírody až po místní příjemné lidi.

15.3.2003
Ráno si všichni přispíme a jdeme již sbalení na oběd kolem 11 hodiny. Ve 12 hodin odjíždíme z Loviny do Surabay na Jávě.Loučíme se tedy s překrásným ostrovem Bali. Dohodneme se s místním majitelem transitu na odvozu a na ceně 820.000 IDR/6 osob. Přijíždíme do Suraby kolem 21 hodiny a snažíme se chytit vlakový spoj do Jakarty, ale bohužel ten odjíždí až ráno a takové časové zpoždění si nemůžeme dovolit.Odjíždíme proto ve 22:30 hod. z autobusového nádraží ze Surabay směr Jakarta.

16.3.2003
0:30 hod. první zastávka s občerstvením v ceně jízdného.
11:30 hod. oběd v ceně jízdného.
14:00 přijíždíme do 10 miliónového hlavního města Jakarty a kolem 15 hodiny seubytujeme v Hotelu Borneo (turistická ulice v Jakartě).
Jsme hodně unaveni po namáhavé cestě autobusem a jsme rádi.že si můžeme odpočinouta vykonat potřebnou očistu na hotelových pokojích. (úroveň 1 hvězdy a plus).Večer jedeme místními tříkolovými zaplachtovanými taxíky do centra a nakupujemeještě poslední suvenýry z Indonésie.

17.3.2003
Tento den věnujeme procházkám Jakarty, návštěvám místních trhů, obchodních center a zábavných parků. V našich myslích již je návrat domů na který se těšíme! V 16 hodin již odjíždíme z našeho hotelu Borneo na mezinárodní letiště Jakarta. Po 19 hodině odlétáme z Jakarty přes Singapur, kde máme mezi přistání.

18.3.2003
V 6 hodin ráno přistáváme v Paříži a přesedáme na letadlo do Prahy, které odlétá 7:30 hod.
9:30 hod. Praha - Ruzyně - jak rádi jsme zase zpět v České Republice.

Závěrem
Pokusil jsem se Vám stručně popsat naše putování a zážitky po Indonésii a tohlavně po ostrovech Bali a Lombok. Tato dobrodružná dovolená v této nádhernézemi s překrásnou přírodou, příjemnými a usměvavými lidmi ve mě zůstanehluboce zakořeněna!
Děkuji za trpělivost Vás čtenářů, omluvte mé slohové a další chyby.